V jejím pohledu byla rozhodnost,

téměř rozkaz.
"Děláme, co můžeme," řekl Martin Beck. Kývla hlavou.
"To je dobře," řekla. "Na co jste se chtěl zeptat o Brittě?"
Jak dalece jste ji znala? Jak dlouho jste bydlely spolu?"
"Myslím, že jsem ji znala líp než kdokoli jiný. Bydlely jsme spolu tři roky, od té doby, co tady v Sabbatsbergu začala pracovat. Byla to nejlepší kamarádka a velmi schopná ošetřovatelka. Nebyla příliš tělesně zdatná; ale zato nesmírně pracovitá. Perfektní nemocniční sestra. Nikdy nemyslela na sebe."
Vzala kávovou konvici a nalila Beckovi další šálek.
"Děkuju," řekl. "Měla nějakou známost?"
"Ano. A byl to velmi sympatický mladík. Zasnoubeni snad nebyli, ale už se mi zmínila, že se brzy odstěhuje. Mám dojem, že se k Novému roku chtěli brát. Ten její mládenec už má byt."
"Znali se dlouho?"